Česká a Moravská vína

České víno nebylo donedávna moc známé v zahraničí. Situace se v poslední době radikálně změnila. Důkazem je i řada ocenění, které čeští vinaři získávají nejenom na tuzemských výstavách a soutěžích. Nedávno dokonce dosáhli nebývalého úspěchu na jedné z nejvíce obsazovaných soutěží vín na světě tzv. AWC Vienna. Česká republika zde byla zastoupena 159 vzorky a 140 z nich získalo některou z medailí nebo diplomů „seal of approval“. Že se nejedná o náhodu, dokazuje i ocenění z letošního Vinofora, odkud si čeští vinaři odnesli tři zlaté a jedenáct stříbrných medailí.

 

Historie

 

První vinnou révu nechala na „našem“ území vysadit svatá Ludmila a sice v okolí Mělníka. Konkrétní zmínku nacházíme až v textu od kronikáře Václava Hájka z Libočan, který popisuje událost při křtu Spytihněva, nejstaršího syna českého knížete Bořivoje, z roku 892, kdy se v Čechách popíjelo víno již jako světský nápoj. Ve 14. století dovážel císař Karel IV. sazenice burgundského vína (rulandské) z Francie a Praha se stala „středem“ vinařství. Největší rozmach nastal za vlády Rudolfa II., kdy bylo v Čechách okolo 3500 vinic. Nejvíce se jich nacházelo v okolí Mělníka, Litoměřicích, Mostě, Lounech a samozřejmě v Praze a jejím okolí. Prosperující vinařství na Moravě dokládá listina Karla IV. o zřízení "Nejvyššího perkmistrovského úřadu" v Hustopečích u Brna (v té době největší vinařské město na Moravě). Velkého úpadku v celém zemědělství dochází během Třicetileté války. Vinařství se začíná znovu vzpamatovávat až za vlády Marie Terezie. V roce 1763 přichází do Valtic kněz - řeholník a lékař P. Norbert Adam Boccius (1713 - 1804), který byl zapáleným zahradníkem, ale především vinařem. Díky jeho záslužné činnosti vznikla po roce 1800 rozsáhlá sbírka domácích i zahraničních odrůd kulturních rostlin, včetně početné sbírky odrůd révy vinné. O významu šlechtění révy vinné bylo poprvé prezentováno na poradě Ministerstva zemědělství 12. dubna 1923. Jedním z návrhů, který padl, bylo i zřízení šlechtitelské stanice. K velkému vzestupu vinařství dochází po druhé světové válce. Za období od roku 1945 bylo na našich šlechtitelských pracovištích vyšlechtěno 8 původních odrůd révy vinné, 57 odrůdových klonů a v ověřovacích zkouškách je testováno 18 novošlechtění. V roce 1970 byla u nás povolena a uznána první původní odrůda "Veritas" ze šlechtitelské stanice Znojmo. Během socialistické éry došlo v Československu k uniformitě vyráběných vín. Důvodem byla snaha o co největší sklizeň, často na úkor vyzrálosti hroznů. Hrozny se sice vykupovaly i podle cukernatosti, ale zpracovávaly se dohromady, a to mnohdy bez ohledu na odrůdu. K doslazování se používal řepný cukr a nerozlišovalo se mezi doslazovaným vínem a vínem z přirozeně vyzrálých hroznů. K zvratu došlo v roce 1989, kdy se otevřely brány globálního trhu, a začala se českým vinařům vytvářet konkurence v podobě zahraničních vinařských produktů. O šest let později vstoupila v platnost nová legislativa inspirovaná německým a rakouským modelem. Byly vytvořeny nové kategorie vín: jakostní víno, jakostní víno s přívlastkem,…

 

České vinařství a Evropská unie

 

České vinařství vstoupilo do EU s úctyhodným počtem 18 600 hektarů vinic. Především díky nově vysázeným vinicím v letech 2001 – 2004, které už začaly rodit, se produkce rok od roku zvyšuje. EU se dlouhodobě potýká s problémem nadprodukce zemědělských produktů a tak se velké množství z nich přepaluje na biolíh. V roce 2007 se také vedly velké spory ohledně nově připravované reformy. Ta měla zakazovat doslazování řepným cukrem. Proti tomuto záměru se postavily především země se severnějším a tudíž chladnějším klimatem včetně České republiky. Tento způsob doslazování má totiž u nás již dlouhodobou tradici. Komise navrhovala změnit tuto situaci a řepný cukr nahradit vinným moštem, který se používá v jižní Evropě. Nakonec k tomuto kroku nedošlo. Hrozila totiž „válka“ mezi severem a jihem Evropy. Státy jižní Evropy si již několik let brání svou nadprodukci vína, která svými nízkými cenami v důsledku nadměrných dotací, vytlačují z trhu kvalitní vína z ostatních členských států. Pokud by došlo k obávanému kroku a státy jako: Německo, Česká republika, Slovensko,… musely používat metodu doslazování vinným moštem, znamenalo by to zdražení produkce vína, což by se nepochybně odrazilo i v ceně.

 

Reforma byla nakonec schválena 29. dubna 2008. Jedním z důvodů bylo také nutné zvýšení konkurenceschopnosti vínům z Jižní Ameriky, Spojených států nebo Austrálie. Česká republika by si měla polepšit a to v oblasti dotací, které budou určeny na rekonstrukci vinic. Příští rok by to mělo být proti původně plánovaným 1,6 milionu eur (asi 40 milionů korun) celkem tři miliony eur (75 milionů korun). Od roku 2015 by se dotace měly zvýšit až na 5,2 milionu eur (zhruba 130 milionů korun). Bod o doslazování řepným cukrem také zcela nevymizel. V reformě je zcela přesně stanovena maximální míra doslazení cukrem i moštem. Pokud by země, kde nejsou tak příznivé klimatické podmínky, chtěly doslazovat více, musely by požádat evropskou komisi o výjimku.

Třídění vín podle vinařského zákona

 

V České republice se uplatňuje tzv. germánský systém značení vín, který využívá i Rakousko, Slovensko a samozřejmě Německo. Prvotním ukazatelem je vždy kvalita hroznů, resp. vyzrálost a odrůda. Až poté následuje oblast. Systém pak zařazuje vína do těchto kategorií:

 

Stolní víno

Musí se vyrábět jen z hroznů vypěstovaných na území České republiky. Celkový obsah alkoholu po zvýšení cukernatosti však nesmí překročit na Moravě u bílých vín 12 % obj. alk. a u červených 12,5 % obj. alk. Nejnižší kategorie vín, u kterých může být zvyšována cukernatost přídavkem sacharózy. Stolní víno nesmí být označeno názvem odrůdy ani názvem odvozeným od názvu odrůdy nebo názvem podobným, názvem vinařské oblasti, vinařské obce, viniční tratě ani jiným zeměpisným údajem.

 

Zemské víno

Kategorie vín stolních. Na etiketě smí mít uvedenou odrůdu pouze tehdy, je-li ve víně zastoupena minimálně 85 % podílem. Je-lí víno získáno z více odrůd, pak na jeho etiketě smí být vyjmenovány pouze tři, a to za předpokladu, že jsou ve víně zastoupeny minimálně 15 % podílem. Etiketa smí obsahovat ročník vína a zeměpisné označení, odkud hrozny pocházejí. Jedná se o označení české zemské víno a moravské zemské víno.

 

Jakostní víno (odrůdové, známkové)

Hrozny musí mít minimálně 15 stupňů přírodní cukernatosti. Nutné označení vinařské oblasti, v které bylo sklizeno. Odrůdové jakostní víno musí obsahovat minimálně 85 % z odrůdy uvedené na etiketě. Známkové jakostní víno se smí vyrábět smícháním maximálně tří odrůdových jakostních vín.

 

Jakostní víno s přívlastkem

Hrozny musí pocházet z jedné oblasti. U jakostních vín s přívlastkem se nesmí žádnými způsoby zvyšovat cukernatost a tím jejich obsah alkoholu. Nesmí být konzervována chemickými látkami, pouze oxidem siřičitým. Podmínkou pro uvedení na trh je dodržení hektarového výnosu na vinici, z které pochází. Jakostní víno s přívlastkem se smí vyrábět jako:

  • Kabinet - nejméně 19 stupňů cukernatosti.

  • Pozdní sběr - nejméně 21 stupňů cukernatosti.

  • Výběr z hroznů - nejméně 24 stupňů cukernatosti.

  • Výběr z bobulí - jen z vybraných bobulí, které dosáhly nejméně 27 stupňů cukernatosti

  • Výběr z cibéb - vyrábí se z přezrálých seschlých bobulí. Pokud je na etiketě uvedeno označení botrytický výběr, znamená to, že větší část sklizně hroznů je napadena botrytidou nebo jsou sbírány napadené hrozny.

  • Ledové víno - dovoleno vyrábět jen z hroznů, které byly sklizeny při teplotách minus 7 oC a nižších, v průběhu sklizně a zpracování zůstaly zmraženy a získaný mošt vykazoval nejméně 27 stupňů cukernatosti.

  • Slámové víno - před skladováním musí být hrozny, které byly před zpracováním skladovány na slámě či rákosu nebo byly zavěšeny ve větraném prostoru po dobu alespoň 3 měsíců a získaný mošt vykazoval nejméně 27 stupňů cukernatosti.

  • Víno s přívlastkem - může se vyrábět pouze z hroznů sklizených ve viničních tratích, jejichž odrůda, původ, cukernatost a hmotnost byla ověřena podle zvláštního zákona.

 

Šumivé víno

Lze vyrábět v těchto jakostních druzích:
  • Šumivé víno - nelze ho označit jako sekt a smí být vyráběn prvotním nebo druhotným kvašením vín za podmínky, že celkový obsah alkoholu kupáže použité k výrobě dosáhne nejméně 8,5 % objemových a přetlak v lahvi při teplotě 20 °C nejméně 0,3 MPa.

  • Jakostní šumivé víno (sekt) - lze vyrábět prvotním nebo druhotným kvašením tuzemských moštů a vín nebo vín z dovozu, z odrůd, které jsou povoleny v zemi původu pro výrobu jakostního vína. Celková výrobní doba při kvašení v tancích musí být 60 dní a při kvašení na lahvi 9 dní. Obsah alkoholu musí dosáhnout celkem 10 % objemových a přetlak musí být 0,35 MPa. Vína musí zrát 6 měsíců v tanku nebo 9 měsíců na lahvi.

  • Aromatický sekt - lze označit jakostní šumivé víno aromatické, jestliže při jeho výrobě bylo použito pouze prvotní kvašení kupáže z moštů pouze odrůdy Irsai Oliver, Muškát moravský, Muškát Ottonel, Tramín červený nebo Müller – Thurgau a nebylo použito expedičního likéru.

  • Sekt vinařské oblasti - lze vyrábět druhotným kvašením kupáže z jakostních odrůdových vín vinařských oblastí, a to jen uvnitř vinařské oblasti, v níž byly sklizeny hrozny pro jeho výrobu.

  • Pěstitelský sekt - smí být vyráběn a takto označen, jen pokud jsou splněny základní podmínky shodné u sektu vinařské oblasti a vlastní výroba se uskuteční u pěstitele révy vinné, jejíž hrozny byly použity k výrobě.

 

Třídění šumivých vín podle obsahu cukru:
  • Brut nature nebo přírodně tvrdé - pokud obsah cukru je pod 3 g v litru; tyto údaje lze užít pouze na výrobky, kterým po vytvoření šumivého vína nebyl dodán žádný cukr extra brut nebo zvláště tvrdé - jestliže obsah cukru je mezi 0 g až 6 g v litru.
  • Brut nebo tvrdé - obsah cukru nižší než 15 g v litru.
  • Extra dry nebo zvláště suché - obsah cukru mezi 12 g a 20 g v litru.
  • Sec nebo suché - obsah cukru mezi 17 g a 35 g v litru.
  • Demi-sec nebo polosuché - obsah cukru mezi 33 g a 50 g v litru.
  • Doux nebo sladké - obsah cukru větší než 50 g v litru.
  • Perlivé víno – nesmí se označovat názvem šumivé víno nebo druh sektu, lze ho vyrábět z tuzemských vín stolních nebo jakostních sycením oxidem uhličitým. Perlivé víno musí vykazovat nejméně 9 % objemových celkového obsahu alkoholu a nejméně 7 % objemových skutečného obsahu alkoholu. Přetlak v lahvi při teplotě 20 °C musí dosahovat 0,1-0,25 MPa.
  • Aromatické víno - aromatizované víno lze vyrábět z vína nebo hroznového moštu nebo z vykvašeného hroznového moštu a jejich směsí, s přídavkem vody, nejvýše však 15 %, jejich aromatizací pomocí přírodních aromatických látek nebo povolených aromatických extraktů, aromatických bylin nebo koření, popřípadě povolených přídatných látek ochucujících. K doslazení je možno použít sacharózu, hroznový mošt nebo zahuštěný hroznový mošt. K doalkoholizování se smí použít přírodní líh tak, aby skutečný obsah alkoholu v konečném výrobku dosahoval nejméně 14,5 % a nejvýše 22 % objemových.
  • Likérové víno – smí se vyrábět jako likérové víno nebo jakostní výběrové víno vinařské oblasti. Likérová vína podle odstavce 1 musí vykazovat nejméně 15 % objemových a nejvýše 22 % objemových skutečného obsahu alkoholu a nejméně 17,5 % objemových celkového obsahu alkoholu. Lze jej vyrábět z hroznového moštu, vína ze směsi hroznového moštu a vína s tím, že u jakostního likérového vína vinařské oblasti musí užité víno a mošt pocházet z vinařské oblasti a registrovaných odrůd, nebo z vinného destilátu.

 

 

Víno originální certifikace (VOC)

 

 

Uvádět na trh vína podle této certifikace mohou čeští vinaři od novelizace vinařského zákona (321/2004). Můžeme se tak přiblížit vinařským velmocím jako jsou Španělsko, Francie a Itálie, které již podobnou certifikaci uplatňují léta. Toto právo uděluje vinařům Ministerstvo zemědělství a to za předpokladu, že víno odpovídá minimálně požadavkům na jakostní vína, ale nepodléhá státnímu zatříďování, jako jiné jakostní vína. Naopak zatříďování těchto vín provádí sdružení vinařů, kterým musí být vinař, který toto víno vyrábí, členem.

 

Aktuální právní úprava VOC nezavádí žádné nové instituce, pouze definuje značku, která je za určitých podmínek přidělována vínům. Nechrání ani regionalitu ani  výjimečné prvky vína v dané oblasti. Tím tak trochu upadá význam certifikace VOC v naší zemi. Navíc kvalitativní podmínky stanovuje sdružení výrobců vín. Naše právní ústava zcela postrádá nezávislou instituci, která by stanovovala podmínky a zároveň by dohlédla na to, aby tuto certifikaci získávali jen ty nejkvalitnější tuzemská vína.

 

Zároveň musíme vzít v úvahu, že například oproti Francii jsme malou vinařskou zemí, jen samotné Bordeaux je desetkrát větší než Morava. Současný zákon se snaží aplikovat některý prvky románského systému třídění vín, ovšem tak trochu nešťastně. Mohou zde vzniknout dvě základní apelace: Morava a Čechy, což není dobrá strategie, protože tyto dvě oblasti se odlišují jen velmi málo. Systém dále umožňuje vznik dalších menších apelací jak je tomu i ve Francii. Tady se ale základní apelace nastavují standart kvality vína, který u nás určuje vinařský zákon zcela jiným způsobem. Takřka kdokoliv si může zřídit sdružení vinařů a získat povolení udávat vinařům VOC, proto by měla vzniknout nezávislá instituce, která posuzovala, zda si vína z dané oblasti svou výjimečností tuto originální certifikaci zaslouží.

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.