Španělská vína

HISTORIE ŠPANĚLSKÉHO VÍNA

 

Historie španělského vinařství sahá až do 3 000 př.n.l., kdy ostrov ovládlo Kartágo. Toto území však postupně dobyli Římané, kteří zdejší víno exportovali do své říše. Mezi dva největší producenty patřily regiony: Terraconensis na severu a Baetica na jihu. Během této éry se španělské víno vyváželo i do Galie a předčilo dokonce Itálii. Co se týče kvality, můžeme říci, že byla dost rozmanitá.

 

S blížícím se koncem slavné éry Římské říše ovládly Pyrenejský poloostrov barbarské kmeny, z nichž byli nejúspěšnější Vizigóti a Svébové (Germáni), kteří na sklonku 3. století vytvořili stabilní Království. O rozvoji vinařství v tomto období víme velmi málo. Absolutní katastrofa nastala v 8. století, kdy Španělsko ovládli Maurové, jež vyznávali Islám a jak je známo ten konzumaci alkoholu zakazuje. Postoj maurských vladařů k vínu byl nejednotný. Několik kalifů a emírů dokonce vlastnilo vinice, a i přes své vyznání popíjeli tento drahocenný mok. Existoval dokonce zákon, který zakazoval víno prodávat avšak i tenkrát existoval černý trh.

 

ilustrační fotoMožnost znovu vyvážet víno dalo až vytlačení Maurů z Pyrenejského poloostrova. Zásadní roli sehrál velký obchodní přístav Bilbao, díky němuž byl nastartován export do Anglie (Bristol, Londýn, Southampton). Vysoká kvalita tehdejšího vína a větší procentuální množství alkoholu způsobilo, že se v Anglii prodávala za vyšší cenu než ty z Gascony a La Rochelle (Francie).

 

V roce 1492 objevil Kryštof Kolumbus pod záštitou Španělského království „nový svět“ a otevřely se tak další možnosti pro vývoz. Španělští misionáři přivezli vinnou révu do těchto nových kolonizovaných území. I z těchto důvodů začal oslabovat obchod mezi Španělskem a Anglií. Zhoršující vztahy ještě více poznamenal rozchod anglického krále Jindřicha VII. s jeho španělskou manželkou Kateřinou Aragonskou. Angličtí obchodníci také hojně utíkali z vinařských oblastí Jerez, Sanlucar de Barrameda a Malaga kvůli strachu z inkvizice.

 

Během vlády Filipa II. porazilo španělské loďstvo anglická královna Alžběta, což způsobilo velkou redukci španělské lodní dopravy. Tím se znásobila závislost této jižní země na exportu vína do Ameriky. Ovšem ani tu se nesvítalo na lepší časy. Rostoucí vinný průmysl v Mexiku, Chile, Peru a Argentině byl pro Anglii takovou hrozbou, že Filip II. přikázal v těchto koloniích zničit vinice a zastavit tak produkci vína. Oni však tento „rozkaz“ ignorovali a postupně si získali nezávislost na Španělsku.

 

V 17. a 18. století se staly populární především vína z těchto oblastí: Andalusie (Cherry), Malaga a Rioja. Přesto však zůstávalo španělské vinařství pozadu, protože ostatní evropské země zažívaly průmyslovou revoluci. Nejvýznamnější přelom nastal v 19. století, kdy epidemie zničila evropské vinice. Hodně postihnutá byla Francie a zdejší víno se stalo nedostatkovým zbožím. Centrem vinařství se stalo Španělsko. Přijížděli jsem ti nejlepší evropští odborníci, aby předali své znalosti místním vinařům. Epidemie ale později dorazila i na Pyrenejský poloostrov. Nejvíce byla postihnuta Malaga v roce 1878 a o dvacet let později i Rioja.

 

Koncem 19. století se v Katalánsku začalo vyrábět šumivé víno Cava, které během dalších let soupeřilo s celosvětovou produkcí. V roce 1926 nastolil diktátor Miguela Primo de Rivery přísná pravidla pro označování původu vína tzv. Denominación de Origen (DO), což je v podstatě ekvivalent francouzského AOC. Liší se pouze tím, že neautorizuje určité druhy vína vyrobené z jednotlivých odrůd, ale právě označení původu hroznů odrůdy révy vinné. Blížící se španělská občanská válka přinesla pro vinařství těžké časy. Zanedbané vinice a s tím spojený krach pěstitelů se linul přes všechny regiony včetně Valencie a Katalánska. Katastrofa pak byla dovršena během druhé světové války.

 

Obnova vinařství započala hned po válce. Do roku 1950 bylo založeno několik velkých družstevních vinařských závodů. Natrh začala být uváděna vína pod názvem Sauternes a Chablis. V šedesátých letech se na světový trh probojoval i již zmiňovaná Cherry a krátce poté i Rioja. Smrt Francisca Franca v roce 1975 a přechod k demokracii znamenal větší volnost pro vinaře. K modernizaci výroby došlo v sedmdesátých a osmdesátých letech. Zároveň začal být kladen větší důraz na kvalitu. Po přijetí Španělska do EU v roce 1986 získali místní pěstitelé finanční injekci v podobě dotace. Kvalita vína šla postupně nahoru a v současné době začínají být španělská vína vážným konkurentem Francie a Itálie.

 

VINAŘSKÉ REGIONY

 

Ve Španělsku se nachází celkem pět velkých vinařských regionů: Vinos de Madrid, Mentrida, La Mancha, Valdepañas a Ribera del Guadiána. Nedolihované víno se pak vyrábí v regionech: Rioja a Navarra, Ribera del Duero, Katalánsko, Valencie. Mimo tyto regiony se ve Španělsku nachází i menší vinařské „zóny“.

 

ZNAČENÍ NA ETIKETÁCH

 

ilustrační fotoŠpanělské víno se často značí podle doby stárnutí. Mezi tři nejběžnější a nejstarší označení patří Crianza, Reserva, Grand Reserva. I v této zemi jsou vinaři, kteří spíše vsází na archivaci, ale najdou se i takový, kteří své víno uvádí na trh již během prvního roku po sklizni. Taková vína mají na etiketě označení Joven.

 

Crianza

Označení pro vybrané odrůdy vín zrajících určitou dobu v sudech barricas. U červeného vína je stanoveno minimálně šest měsíců a na trh jsou uvedena po dosáhnutí dvou let. U bílých a růžových odrůd je lhůta zraní v sudu také šest měsíců, ale na trh jsou uvedena o rok dříve. Je důležitě ještě zmínit, že v období po dozrání v sudu a před uvedením na trh musí ještě víno zrát v láhvi.

 

Joven

Mladá vína specifická svěžestí a ovocností. Jsou uvedena na trh obvykle hned v prvním roce po sklizni. Nejsou vhodná pro archivaci například stejně jako naše Svatomartinské. Postupem času se totiž vytrácí svěžest.

 

Reserva

Vína vhodná pro archivaci. Červené odrůdy musí zrát minimálně rok v sudu a na trh přichází, když dosáhnou tří let. U bílých a růžových odrůd je délka zraní v sudu šest měsíců a uvedeny jsou na trh po dosažení dvou let věku. Také zde je období zrání v lahvích.

 

Grand Reserva

Výběrová vína, která se vyrábí jen v těch nejkvalitnějších ročnících. Červené odrůdy si vyžadují nejméně pět let zrání: tři roky v sudu, dva v láhvi. Bílé a růžově čtyři roky, z toho minimálně šest měsíců v sudu.

 

KATEGORIE PODLE PŮVODU

 

ilustrační fotoVino de Mesa (VdM) – jedná se o stolní vína a jsou rozdělena pouze na červené a bílé víno: neuvádí se u nich odrůda. Neznamená to snad, že by musela postrádat kvalitu. Patří, jsem totiž i vína, která se produkují na vinicích o malé rozloze.

 

Vino de Mesa de… (VdMde…)- vyšší „podkategorie“ (VdM), u které se uvádí i původ.

 

Vinos de la Tierra (VdlT)- označení podobné francouzskému Vin de Pays. Víno má specifické vlastnosti charakteristické jen pro region, v němž bylo vypěstováno. Musí mít dostatečnou kvalitu, i když u nich není tak přísná kontrola jako u D. O.

 

D.O. (Denominazión de Origien)- obdobné označení jako francouzské AOC nebo italské DOC. Regiony nesející se tímto označením mají své specifické pečeti, které zaručují vysokou kvalitu vína.

 

DOCa/DOQ (Denominacion de origen Calificada) - víno disponující velmi vysokou kvalitou. Každá láhev je na zadní straně očíslována a třicet území, které spadají do této kategorie, má přísně kontrolovanou produkci. Označení je podobné italskému Denominazione di Origine Controllata e Garantita (DOCG). Prvním regionem patřícím do této kategorie byla Rioja v roce 1991.

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.